Za Havla.

Tak jsem si dneska zkrátila kalhoty a doufala, že potkám někoho se stejným smýšlením. Můžu být vlastně ráda za tu jednu moc hezkou slečnu s barevnýma ponožkama a červenýma botama. Ale že se vůbec divím, u nás ve škole jsou strojaři a technici a je moc politické, nedej Bože umělecké, happeningy moc nezajímají. Takže nejspíš ani nikdy nepochopil, proč si nechávám nachladnout kotníky.

Nejenom, že krátké kalhoty byly připomenutím úmrtí Havla, ale zároveň to byla taková tichá revoluce uvnitř každého z nás. Každý z nás by se mu chtěl určitě něčím přiblížit a pomoct světu k lepšímu.

moje krátké kalhoty.

 Jasně, že jsem si na tu super fotku mohla dát boty, ale chodit celé patro dolů a fotit se tam? Na to jsem asi moc líná.