Tak jsme došly do Lucerny, našly nějaká pohodlná a příhodná místa. Celý sál nakonec vcelku praskal ve švech a byly jsme rády, že jsme rády!
Samozřejmě se dalo očekávat, že začne předkapela! Pro mě neznámí do zhruba včerejšího podvečera - Mount Kimbie - rozhoupali většinu osazenstva až na ty opravdu nejotrlejší, kterým tato hudba nic neříkala, avšak si říkám, že snad tento styl musí mít aspoň trochu rádi, jinak by za xx 800 nezaplatili.
The xx na sebe nechali dlouho čekat. Vyřvávali jsme snad půlhodiny, než se kapela rozhodla, že teď je ten pravý moment na koncert, teď jsou pořádně nabuzení! Ale nejspíš tomu tak bylo. Šílenství, jenž náš všechny pohltilo, když se zhasla světla nad sálem a lasery mířily po různých trajektoriích a na pódiu se objevily tři černé postavičky, které jsme všichni tak dobře znali!
 |
| škoda těch telefonů, ale každý si chtěl krásu zvěčnit! |
We bide our time
Though the time is fine
Oh to be there, I could be there
Say you'll be there
Začali zprudka a přitom to všechno bylo tak jemné! Bylo až neuvěřitelné, jaké mají oba hlasy. Nejsou to nijací neskuteční zpěváci, kteří mají rozsah přes 3 oktávy, přesto jsem z nich byla jako uhranutá. Oba, Romy i Oliver, zpívali vše nádherně čistě, až člověku mrazilo v zádech. Oliver má navíc takový klidný a vzrušující hlas zároveň, který by dostal každého!
Body navíc celému ubrala zvuková stránka celého vystoupení. Nevím, zda-li se stalo něco s technikou, když hráli MK nebo měli jiné mikrofony, ale musím říct, že to, co měli přichystáno či nastaveno, neodpovídalo tomu, jak by měl znít velký a hodnotný koncert. Myslela jsem, že odstranění, tedy spíš zjemnění, především sykavek je už povinností techniků nebo nějakých zvukařů. Nebo je mohli naučit zpívat trošku dál od mikrofonů, protože občas to bylo na mé uši vážně silné. Někdy se chytaly kontakty nějak špatně a dělalo to takový ten nepříjemný zvuk.
Co mě na druhou stranu velice potěšilo, byla invence některých písniček. Začalo to všemi oblíbenou a milovanou Crystalized, kterou zpomalili, jak jen to šlo, a postupně mírně zrychlovali, ale stále by se dalo říct, že to bylo uvážlivě pomalé. Celý sál byl u vytržení a snažil se zadaptovat a zpívat s nimi! Ačkoliv chybělo to kytarové "ono", přesto to pro mě byla úplná nádhera! Takto upravili ještě jednu písničku ze setlistu, ale nemohu si zaboha vzpomenout kterou.
Největší překvapení a odpor přisuzuji nejspíš počtu zamilovaných párů, které se hemžily všude kolem mě a především v mém zorném poli. Ačkoliv jsem se dokázala nepřetržitě soustředit na hudební vystoupení na vzdálenějším pódiu, vždy mě alespoň trošku rozrušil bližší líbající se pár. Buď jim tu lásku závidím, nebo nevím. Byly všude! A já na ně nebyla zvědavá.
Každopádně k celkovému zhodnocení večera bych ráda řekla, že kapela byla milá a občas nám i něco řekla a o Praze se zmiňovala jen v kladech! Domů (na vlak) jsem odcházela plná dojmů a tak nějak fyzicky i psychicky vyčerpaná a šťastná, moc!
A co pro mě koncert znamenal? To, že jsem skoro celou dobu čučela s otevřenou pusou a stále nedokázala pochopit, že je vidím a zpívám s nimi.
Jak bych koncert popsala v pár slovech? Hudební orgasmus.
Setlist
Try
Heart Skipped a Beat
Crystalised
Reunion
Far Nearer (Jamie xx cover)
Sunset
Reconsider
Missing
Fiction
Night Time
Swept Away
Shelter
VCR
Islands
Chained
Infinity
Encore
Intro
Angels
 |
| udělaly jsme si pokoncertové foto! jsem velice baletka! |
Pro lepší zdroj fotek doporučuji Petra Klappera na facebooku!