The Golden Age is Over.

Vyšlo nové CD Woodkida a já ho zase miluju. Teda zase. Je to v podstatě první pořádné CDčko, to však nic nemění na to, že jsem z něho úplně paf. Myslím, že můžu říct, že je to jeden z nejnadanějších autorů, které znám a to především, co se týče originality. Opravdu vážně neznám nic podobného v takovém stylu. 

Woodkid - The Golden Age

Woodkid, vlastním jménem Yoann Lemoine, je autor poměrně mladý, narodil se roku 1983, a i jeho vlastní tvorba není nikterak vzdálená. On sám se začal hudebně představovat v podstatě v roce 2011. To ovšem není začátek jeho kariéry - už dříve spolupracoval s Lanou Del Rey, Katy Perry, Taylor Swift, Mobym, Rihannou a dalšími, kterým vytvářel klipy.
Nevím, jak přesně popsat styl jeho hudby, na last.fm nalézám věci jako indie, alternative, folk a dokonce i  chamber pop (??), "dont know" nebo "neo-soul" a "trip-hop". S posledními kategoriemi bych asi úplně nesouhlasila, ale s první skupinou něco společného určitě má. Indiem by se to v jistých situacích dalo nazvat, některé písničky spíš teda, alternative asi určitě ano, protože pod ním si nedokážu představit nic určitého, když se k tomu řadí i Muse. Vidím to trochu jako něco, co se liší od normálních typů rocku, možná. Snad i s folkem by se někdy dalo souhlasit.
Jak bych ho tedy vlastními slovy popsala já? Ve svých skladbách využívá nejenom rockových prvků, což v dnešní době umí asi každá kapela - vzít kytaru, basu, bicí a jedem. Velice si cením, že snad ve všech písničkách zaznívá klavír a nějaká část orchestru. Možná jste se teď trošku lekli, protože vám orchestr a klasická hudba moc neříká, ale nebojte se, toto je něco jiného (a to klasickou hudbu miluju!), to je hudební orgasmus.

A teď něco asi k novému albu. Těšila jsem se na něj velice dlouho, protože před vydáním měl na kontě asi 6 svých písniček a poslouchat je pořád dokola jsem nechtěla, aby se mi už moc neohrály. Toto album je naprostá spása. 
Album se stává ze 14 písniček, některé již dříve velice známé. Všechny jsou tak nějakej ve stejném stylu orchestru doplněného o úžasný hlas Yoanna. Výrazné bubny například v "Iron" člověku dokážou přivodit husí kůži. Při některých písničkách se ztotožníte s texty: 

Whatever I feel for you

You only seem to care about you

Is there any chance you could see me too?

'Cos I love you

Is there anything I could do

Just to get some attention from you

In the waves I’ve lost every trace of you

Oh where are you?

Při jiných se zase dokonale zaposloucháte a představíte si sebe na jiných místech. "Run Boy Run" zase člověka nutí vrtět se do výrazného rytmu a bubnovat rukama o stůl, stehna nebo cokoliv se najde! Jsou tu i klidnější - "The Shore" - do které jsem se opravdu zamilovala na první poslech. Woodkid značne preferuje postupnou gradaci ve všech svých dílech a člověka to dokáže úžasně nabudit i v klidnějších částech alba. 
Najdete tu i instrumentální "Falling" - mezihru znijící jako by někdo někoho nabodával na ledové krápníky!

Celkový dojem z alba je zhruba tak 150/10. Můžu opravdu doporučit si poslechnout, co je tu nebo si vyhledat jeho další písničky, ráda uslyším Váš názor!

PS: Ráda bych ještě jen tak ještě řekla, že jelikož se Yoann orientuje i v klipovém světe, tak ty svoje přece nemohl odbít. Doporučuji se podívat v této sestavě : Iron - Run Boy Run - I love You, neboť klipy na sebe navazují a stojí za to!! (až si říkám, kdy už sakra bude další! :)